Za Polární kruh

V pořádku jsme se shledali s autíčkem a dále pokračujeme jako motoristé. Dálkové pochody jsou hlavně záležitostí hlavy, což se projevilo tím, že když víme, že už je cesta za námi, přepadla nás neuvěřitelná únava. Nemůžeme chodit a tak si užíváme, že se vezeme.

Míříme na norské pobřeží. Tudy vede scenic road Helgelandskysten – jedna norská vychytávka, turistický cíl, silnice s výhledy. Tato měří přes 400 km, jeli jsme ji 3 dny. Klikatí se podél fjordů a hor, s výhledy na ledovce i ostrovy. Byla to prostě nádhera!

Cestou jsme zastavili podívat se na Torghatten, Děravou horu. Jak název napovídá, hora má v sobě opravdu obrovskou díru a procházel se jí i Karel Čapek se ženou, o jejichž zážitcích jsme si přečetli za bouřky na parkovišti pod horou. Čapek píše, že všude smrdí sušící se tresky a snad celé Norsko je udělané z tresek, kamene a moře. Tak to se tedy změnilo. Rybu nevíme, kde si koupit, připadá nám, že je tu neprodávají, ani nevaří. Čapek tu byl ještě před ropou.

Jsme nadšení, že se nám poštěstilo vidět z auta dva skvělé paroháče, tentokráte soby! Dokonce počkali, až se vrátíme a cvakneme si je na památku. Byli parádní!

Jedeme dál a máme štěstí na počasí, i na trajekty. Po cestě se několikrát plavíme a nikdy skoro nečekáme, akorát druhý den nám poslední večerní loď odplula. Nevadí, na parkovišti u trajektu se spí taky dobře. Plavby jsou vyhlídkové a užíváme si je.

A na jednom z trajektů jsme přepluli Severní polární kruh! A to bylo velké dojetí…

Nevíme, kam dřív koukat. A tak se zastavujeme podívat na Maelstrom. Proud mezi mořem a fjordem, silný v závislosti na přílivu a odlivu.

A míříme do města Bodø. Vyslovuje se Buda. Chvíli nám trvalo, než nám došlo, že paní náhodná trajektová spolucestující, co si přišla popovídat, není Maďarka, ale je z Bodø. Za Bodø už nás čekají Lofoty a to se moc těšíme!