S:t Olavsleden aneb Komáři na zabití

„Not all those who wander are lost.“ Gandalf

Sbalili jsme si batohy, zaparkovali autíčko a vyrazili pěšky do Trondheimu. Na tohle jsme se šest let těšili. Po šesti dnech cesty jsme na zhruba 130. km a nějakých 460 je před námi.

Olavsleden, Cesta sv. Olafa, je poutní cesta často přirovnávaná ke španělskému Caminu de Santiago de Compostela. Camino severu. A to je taky hlavní důvod, proč jsme si ji vybrali (nebo ona nás). Podobně jako Camino je i tato cesta dobře značená. Hledáme značky:

A stejně jako na Caminu, i zde jsme vyfasovali (rozuměj zakoupili) kredenciály, zde řečené pilgrim pass. Tam si sbíráme razítka ze zajímavých míst na památku, a taky proto, aby nám v Trondheimu vydali diplom. A to stojí za to.

První dva dny chůze to bylo peklíčko, cesta celkem nezáživná, padesát kilometrů po asfaltu po silnici. Perchtička byla otrávená a my s ní, protože se ani proběhnout nemohla. Statečně nám to odcupitala na vodítku, a mezitím se Cesta trochu změnila. Dosud rovinaté Švédsko, jak ho známe, se zvlnilo a tak si dáváme kopečky, což máme rozhodně rádi. Batohy nám přirostly k zádům dost rychle, neboli jak říká Míra, batoh je ten nejmenší problém, který mám.

Dvakrát nám to vyšlo tak, že jsme večer skončili v kempu u jezera (jinak stanujeme, kde se dá). Druhé nocování v kempu ve vesničce Borgsjö bylo fakt zvláštní. Dost jsme si od něj slibovali, podle mapy tam totiž měla být restaurace. A taky že byla, jenomže jsme přišli v pondělí, kdy měli zavírací den. Stejně tak recepce kempu byla zavřená a kemp byl úplně prázdný. My jsme tam ale přespat potřebovali, blížil se slejvák, a tak jsme tam vlezli. No a pod stříškou tam na nás čekal kluk. Řekl nám, že je tam sám, řekl nám kód na vstup do koupelny a heslo na Wi-Fi, no prostě se nás ujal. Až později, když jsme viděli jeho malý stan, nám došlo, že nepatřil k obsluze kempu, ale asi je taky poutník. Mezitím jsme hupsli do jezera a začal ten slejvák. Uchýlili jsme se do kuchyně pro hosty a nic nám nechybělo. Oknem jsem pozorovala déšť, když v tom vidím toho kluka, že sbalil svůj stan, vytáhl berli a za deště v devět večer odkulhal pryč. Dodnes nám není jasné, co šel kam dělat a nespatřili jsme ho více. A byl to prosím pěkně Míra, Míra to byl, kdo řekl A byl vůbec živej? Nebyl to svatej Olaf? Jako že by nám přišel pomoct. Protože z Camina jsme zvyklí na zázraky různého druhu, tak by nás to ani nepřekvapilo. A tak jsme nocovali v kempu úplně sami.

Asi po třech dnech Perchtička přepnula do úsporného režimu a jak jen to jde, odpočívá. A dobře dělá.

Pátá etapa, během které jsme prošli stý kilometr, se nám neplánovaně protáhla na 28 km. Prostě nebylo kde postavit stan. Celý den jsme šli lesem, mimo jiné kolem studánky sv. Olafa (jak jinak, žejo). Voda byla lahodná a vlila nám sílu do nohou. V lahvičce, co Míra drží v ruce, je ale ještě zbytek slivovice z domova (tak že by nám tu sílu vlily české švestky?)

Za deště je to lepší, ale když neprší, má cesta lesem velké úskalí – komáry. To si nemůžeš ani sundat batoh a na chvíli si odpočinout, protože hned přilétnou stáda potvorných krvesajů a počnou své sadistické reje a hody. To potom vidím Míru, jak poskakuje na místě, vztekle tleská do vzduchu, a s výrazem šílence filosofuje o tom, že sice jako lidstvo jsme dokázali leccos velkého a úžasného, ale účinný repelent jsme vynalézt nedokázali (a následně uznává, že je to dobře, protože jako lidstvo jsme tak blbí, že bychom vyhubili komáry, narušili celý ekosystém a byl by to průser). No takže musíme jít dál. S postupem večera přicházejí pochyby o tom, zda z lesa vyjdeme ještě dnes a jak to vlastně bude s tím spaním. O tmu nejde, světlo je pořád, ale už toho máme plné kecky. Takže přichází malý zázráček v podobě poutnické chatičky, která je volně k dispozici všem průchozím, a my tam spíme. A dokonce sami! Perchtička neskrývala své nadšení z toho, že bude domeček, a třikrát ho tryskem oběhla radostí dokola. Takže má energie víc, než my. Já bych ho teda po 28 kilácích neoběhla ani jednou, a jestli jo, tak určitě ne tryskem.

Máme se krásně, zítra vyrážíme dál a po pár dnech bychom měli dojít do většího města Östersund.