Několik kulturně historických zajímavostí ze Švédska

Göta kanál

Kačka už zmiňovala, že jsme si půjčili loď na Göta kanále a převyprávěla některé zajímavosti z naší plavby. Ale popis tohoto vodního díla nechala na mně (ty nudnější články holt píši já).

Takže tady jsou nějaká fakta, čísla a letopočty:
Göta kanál je „jedna z největších staveb Švédska“, jak nám bylo na každém kroku prezentováno a nejde o součást odpadového systému, ale o vodní průplav propojující Baltské se Severním mořem.
Postaven, resp. vykopán byl mezi lety 1810 a 1832. Hlavní zásluha za realizaci tohoto stavebního projektu je připisována jistému Baltzarovi von Platen, který dokázal opakovaně přesvědčit Riksdag o navýšení rozpočtu na toto prodražující (a protahující) se dílo.
Důvod a očekávaný přinos byl ekonomický (levnější a rychlejší doprava zboží – cesty tenkrát byly „jen lesními stezkami“ a železnice ještě neexistovala), ale zejména vojensko strategický. Stockholm byl po ztrátě Finska a Aland v roce 1809 příliš vystaven možné ruské invazi (a probíhající Napoleonské války Švédům také klidu nepřidaly), tak bylo ustanoveno záložní hlavní město, jímž se stal Karlsborg na břehu jezera Vättern, kde začali stavět mohutnou pevnost. A náš Göta kanál měl sloužit k rychlé dopravě královské rodiny a státního pokladu v případě ohrožení Stockholmu. Zatím toho prý nebylo potřeba.

Kanál má délku 190 km a jeho součástí je 58 zdymadel umožňujících převýšení 92 m. Maximální šířka lodi, která se ještě vejde do komory je 7 m, což je o chlup míň, než měly ruské bitevní lodě.

Vasa

Nebojte, nebudu psát o keramice, ale zůstaneme u (bitevních) lodí.

Ve Stockoholmu mají vystaven unikát – originál dřevěné plachetnice ze 17. století. A nejde o lecjakou kocábku. Vasa byla královskou vlajkovou lodí švédského námořnictva z doby jejich největší slávy.
Měla 2 dělové paluby a krásnou, vysokou a bohatě zdobenou záď a nejspíš se jí v té době nevyrovnala žádná jiná loď na světě.

Jenže, boky byly možná o trochu užší a dno pložší, než se bývalo hodilo pro uložení balastu. A kanónů o něco víc, než zákony fyziky doporučovaly. A tato slavná loď se na své první plavbě 10. srpna 1628, chvíli po vyplutí, před zraky celého Stockholmu uprostřed zátoky ukázkově převrátila. Aspoň, že předtím stihla vypálit slavnostní salvu.

Asi si říkáte, kolik lidí bylo za zavinění této obří ztráty a státní potupy popraveno. Nikdo. Tři lidé, kteří za katastrofu mohli, nebyli soudu přítomni: stavitel Henrik Hybertsson byl již po smrti, admirál Carl Carlsson Gyllenhielm, který ignoroval nevyhovující testy stability, byl ve válce v Polsku a král, který nařídil nadměrný počet děl, předvolán být nemohl. Tak bylo jen konstatováno, že jen „Bůh ví“, co bylo příčinou potopení Vasy.

Ale vše špatné je k něčemu dobré, říkají dnes Švédové. Překvapivě zachovalý vrak vyzvedli, prozkoumali a vystavili. Získali tak spoustu znalostí o stavbě dřevěných lodí. A někdo snad i poučení, že lidské, ba ani královské, zákony nejsou nadřazené těm přírodním.

Ztráta takto velké lodi Švédům nezabránila následným výletům do Střední Evropy, ale možná jim mírně zkomplikovala dopravu suvenýrů z Prahy zpět domů. O sbírkách v královských palácích, např. tohoto v Drottningholmu, však možná v jiném článku.

Birka a Hovgården

Birka bylo slavné vikingské obchodní město, největší ve Skandinávii a Hovgården sídlo někdejších panovníků. Obě místa jsou dodnes ukryta mezi desítkami jiných na ostrovech uprostřed jezera Mälaren, schovaná před případnými útoky cizinců (včetně turistů), avšak nebránící rychlým výjezdům na moře domácím obchodním, výletním i válečným lodím.

Dnes se mezi zdmi královského paláce a runovými kameny prochází jen ovce.